Jedinečnost jedince skrze vegetariánství?

Jsem vegetariánku asi 11 let. Nikdo nemůže říci, že bych mu doporučovala, aby se stal vegetariánem. K tomu by měl dojít člověk sám a ne každý k tomu má dojít v tomto životě. Ani si netroufám říci, že je to zdravé.
Lidé něco zkusí nebo třeba někam dojdou, cítí se fajn a mají tendenci to v lepším případě doporučovat a často vnucovat jako něco jedinečného druhým lidem. Bohužel se i zde zapomíná na jedinečnost každého jedince.

Občas se mě někdo zeptal, zda když jde "duchovní" cestou bude muset být také vegetariánem, ještě ted si jednu mou známou živě představuji, když jsem jí sdělila, že ona bude celý tento život masožravá a že je to pro ní dobře. Úplně z ní spadl ten balvan, který jí způsoboval sice úsměvné myšlenky, ale ve skutečnosti tíhu, blokaci v energiích.

To že jsem k tomu dospěla já, je má cesta a nemusí být vaše. Já od začátku říkám, že stát se vegetariánem protože si myslíme, že je to správné pro zvířata, naši Zemi či pro nás samotné ... , není ideální cesta. Teprve když sami dospějeme do bodu, kdy cítíme, že maso nepozřeme, že to chceme kvůli sobě, tehdy jsme dospěli z nějakého důvodu do bodu, kdy máme poslechnout své já. Teprve tehdy je to dle mého názoru správná volba.

Já například se v kruhu mých přátel netajím tím, že čas od času, a to hlavně na začátku vegetariánství, můj mozek vykouzlil chuť na řízek. Úplně jsem ho cítila jak moc jsem ho milovala. Nereagovala jsem tak, že bych si to zakazovala, vždyť se mám ráda. Naopak jsem si řekla, že si ho dám... nu a v tom se mi žaludek obrátil a bylo po chuti. Tohle je vývoj nás samých.

Mám to v sobě postavené tak, že když dospěji do bodu, kdy se vše co mi to mělo dát uděje, že se ráda vrátím zpátky k pojídání masa. Ano budu ještě více vybíravá, to vím. Už to nebude maso koupené v obchodě, ale pěkně něco domácího či z farmy, kterou si sama vyberu. Ale nebráním se k návratu. NASLOUCHÁM SVÉ NITRO.

Ano byla jsem chvilku i vegankou, ale to bylo právě hlavou a proti mě.
Nu a konečně téma vajíček. Mnozí a to třeba i když to neřekli nahlas mě, nebojím se říci to slovo, soudili, proč jsem nejedla vajíčka. Vnímala jsem i tu šeptandu u lidí co si tenkrát říkali přátelé. Ale to byla jejich věc. Prostě jsem to potřebovala pro sebe. Přibližně 4 roky, možná více jsem nejedla vajíčka. Pak přišlo vnuknutí, že je čas je do svého jídelníčku vrátit.
Musím se přiznat, že mi to dalo sakra makačku zapracovat na navrácení vajíček do mého jídelníčku. Dnes je opět jím, i když je to tedy jen v omezeném množství. Tato doba půstu, ale i návratu pro mě osobně hodně znamenala. Nebudu popisovat proč a co mi to dalo, mnozí by si to začali aplikovat sami na sebe, a také je to něco, co není důležité sdělovat všem. Už dávno neřeším co si kdo myslí a to ani u těch co si říkají přátelé. Jsou to jejich pochody které jim zaplňují jejich hlavinky a způsobují jim jejich postoje, a nebo že by jejich postoje něčeho způsobovali jejich myšlenky :-)))))))) No tohle nechci rozebírat.

Jen když ke mě přijde někdo, kdo rád sleduje druhé a snaží se držet jejich rad, ať už jde o očistné klystýry, bylinky, půsty či jiné zázračné a mnohdy zaručeně prospěšné rady. Nebo jak sama jsem zaregistrovala, o nalezení vegetariánství. 
Moje rada by zněla asi takto. Chtěli by jste kvůli něčemu (k přispění  zlepšení života na Zemi... třeba) začít s vegetariánstvím? Začněte ne ve hmotě, ale ve svých vlastních myšlenkách. Přemýšlejte, hledejte ale nenechte se zlákat jít proti svému vnitřnímu hlasu. Když o tom začnete uvažovat, přemýšlet, tak tam uvnitř vás se můžou rozjet pochody, které způsobí jednou tu změnu vás samých, pak přijde čas, kdy ne hlavou a kvůli něčemu z venčí, kdy srdcem a svému Já  se stanete vegetariánem. To je ta cesta. Začněte třeba měnit svůj jídelníček, ale nechoďte do extrému proti sobě samým dokud nenastane ten správný váš čas.
Velice dobře si rozmyslete než to budete sami na sobě aplikovat a chtít něco zavádět jen hlavou a rozumem.. Ono na začátku to může být pocitově príma, ale pokud to v sobě máte ne úplně v souladu se sebou samým, může se to zvrhnout v nepěkné nemoci. Srdce na ruku, kolik z vás dokáže být k sobě upřímných, když mozek řekne že něco chce. Kdo z vás dokáže slyšet ten slabší hlásek svého srdce ?
ČLOVÍČKU ROZVÍJEJ SVOU JEDINEČNOST A MILUJ SVÉ JÁ.

Vaše EvaS