Krizové opatření a život
Občas od vás slýchávám něco ve smyslu "už aby ten svět byl zase normální. A včera mě překvapila jedna paní, která se zatvrzele držela toho, že v létě už bude té šarády konec.
Co já na to? Lidi konec nebude ani letos a ani příští rok .... nebude do té doby dokud lidstvo nepřijme to co se má naučit. Je toho hodně co máme pochopit, v tento moment, ale chci upozornit na jednu zásadní věc, vlastně na dvě spolu související.
- Svět je úplně normální, i když jinak než jsme byli zvyklý.
- Lidstvo se musí, ano, musí se naučit žít v přítomnosti, protože život v lásce a přijetí se dá žít pouze z přítomna. Nejde žít tak jak jsme byli zvyklý, v budoucnosti nebo minulosti a říkat, že žijeme lépe, plnohodnotně. To prostě nejde.
- Vláda dnes rozhodla o krizovém opatření na omezení volného pohybu v okrese Cheb a Sokolov. Lidé mající bydliště v okresu Cheb a v Sokolově nesmí okres opustit.
A tak jsem se zeptala mých duchovních, proč. Když mi odpovídaly byla cítit jejich chvála, řekla bych, že si daly záležet abych vnímala, že jejich slova jsou slova chvály. Ono ne vždycky totiž tak vzorně poslouchám a konám tak rychle jak tomu bylo tentokráte. Řekly mi: že jsem přijela do Chebu tak jak jsem měla a prý ano, jsi tu správně ve správný čas. Vím, že tu mám jistý úkol, o tom nebudu mluvit, ale došla mi jedna zásadní věc a tu se pokusím přiblížit, protože si myslím, že se dotkne mnohých z vás.
V Praze se mě už moc, vlastně vůbec nedotýkala tahle krizová doba, přijala jsem to jak to je a žila. Tento můj obrat se stal, když naposledy na mě zavolali lidi polici (trochu jsem rebelčila a tak na mě volali polici docela často, vlastně stačilo stát na zastávce bez roušky a už se někdo našel kdo si to se mnou šel vyřídit) a tito policisté byli v tu chvíli energeticky plný lásky i když slova se mi nemuseli líbit, změnilo mě to a já se přestala bránit. No a to hlavní, já šla za změnou sama sebe, chtěla jsem žít více pozemsky "normálně" a přitom už jsem zase rozjížděla život ve svobodě, a bezstarostnosti. Takže díky zavření v tom pro mě neznámém městě se teď vzdávám starého života a to i v podobě mých přátel. Protože když chcete změnu, nemůžete být oklopeni těmi, co vás podporují ač nevědomky, v tom vašem běžném životě :-D Nevím zda to správně píšu. Nevzdávám se přátel, jen na určitý čas, než sama sebe změním se vzdávám jejich přítomnosti. Jinak a jednodušeji řečeno, ODKLÁDÁM STARÝ ŽIVOT SE STARÝMI ZVYKY, ABYCH MOHLA PLNĚ PŘIJMOUT A PROŽÍVAT TO NOVÉ CO MÁ PŘIJÍT.
Mám svou práci a i ta se díky dnešnímu dění změnila a mění, ale přitom vnímám větší vnitřní sílu a ještě větší duchovní podporu.
Chtěla bych napsat všeobecně to, že není náhoda co se děje (opět se opakuji), vše je do detailu naplánované. Není náhoda že nás to separuje, že se nás to snaží oddělit. Občas abychom si doopravdy uvědomily co máme, musí nám to být sebráno. Občas abychom si uvědomily hodnoty, musíme je umět nějak emočně porovnat. Občas aby mohla přijít totální proměna, potřebujeme prostě aby nás to totálně semlelo, abychom přestaly bouchat pěstmi o zeď a přijaly to co přijmout máme. Přestaňte obviňovat druhé (politiky, neprobuzené, ovce, sousedku...) a přijměte že jste jediným tvůrcem svého života. Pochopte co to znamená, protože jako na vše i na tvůrce sebe samých je mnoho rozdílných pohledů.
Na závěr bych chtěla odpovědět ještě na jednu otázku. Kamarádka mi dnes volala když se dozvěděla, že za mnou nemůže přijet a řekla: "proč nám nedovolí vycestovat,... když nic nemůžeme... ? Moje odpověď zní. My můžeme ve skutečnosti všechno, jenomže jsme se rozhodli, i když třeba nevědomky, něco v sobě změnit a přitom se chceme držet starých zvyků. Pokud máte pocit, že něco nemůžete a štve vás to, není to o vyhlášce či zákazu, je zde něco vašeho osobního co ve vás rezonuje, co volá po změně.
Vždycky platilo a stále platí, že VŠE CO SE VÁS DOTÝKÁ EMOČNĚ, JE VAŠE !!!! A touží to po změně.
Lidstvo se má naučit pokoře, lásce, víře. Pozor nemluvím zde o poslušnosti a slepé víře, ale víře v Boha, kterého nosíme každý v sobě. Víře v sebe samé, že vše je správné. A opět pozor, když řeknu vše je správné, tak je to sice pravda, ale neznamená to nic neměnit :-D Měňte vše co vás trápí, vše co ve vás vyvolává nepokoj, smutek, strach... vše změňte. Čím více dnes budete na sobě pracovat, ale s lehkostí, tím lehčeji budete touto dobou procházet.
Ano je pravda, že mnoho lidí odchází a ještě jich mnoho odejde z tohoto světa. Můj názor, moje pravda na to je ta, že mnozí to mají v plánu duše odejít, v jiný čas bychom to tak braly, a taky jsou tu ti, kteří podlehnou, nezvládnou tu vnitřní proměnu, nechají se strhnout strachy, naplnit se úzkostí, křivdou ... Tyto emoce mají ze světa odejít, takže nejsou podporováni, ne dnes. (Samozřejmě nikdy neodejdou úplně, žijeme a stále budeme žít v dualitě).
A na závěr jen dodám, že snad už nikdo nehledá spasení z venčí ??? Aspoň věřím, že už ne. Žádné jiné bytosti nespasí tento svět, ani žádný mimořádný člověk. Oni jsou nám nápomocni a my lidé jsme ti co svými činy rozhodujeme o tom co se vše musí stát na tomto našem krásném světě aby bylo naplněno to, na co jsme se jako duše těšily, že budeme moci být při jeho zrodu. Momentálně prožíváme porodní bolesti, tak se lidi držte, jednou porod skončí a narodí se to co je dlouho očekávané. Ale pozor, nedržte se toho jednou, protože aby to mohlo přijít, musíme žít TADY A TEĎ, BDĚLE A VĚDOMNĚ V PŘÍTOMNOSTI. Jedině v přítomnosti se dá žít plnohodnotně, v lásce a přijetí. A o to jde.
Miluji vás všechny, vždyť jinak to ani nejde, protože já jsem ty a ty jsi já, všichni jsme jedno.
Vaše EvaS