Moje malá zpověď

Od mých 20-ti let jsem nahlížela do energií druhých. Nejdříve jako můj koníček, ale pak asi na 8 let jako hlavní a jediná činnost na živnostenský list. Nedělala jsem to moc ve velkém, stále jsem se snažila mít to energeticky pod kontrolou a tak i skupinové akce byli do cca 15-ti osob a vždy cenově přijatelné pro každého. 

Snažila jsem si udržet vše v co největší čistotě a tak abych sama sebe udržela ve zdraví. Protože pokud opravdu pomáháte skrze své dary druhým, berete to skrze sebe. Ano vím, že mnoho lidí to vyvrací a já se dohadovat a vysvětlovat toto zde nechci. Každopádně jsem si čím dál více uvědomovala, že tomu dávám až příliš. Rozdala jsem postupně sama sebe, obětovala svůj život. Ne, nestěžuji si, jen vysvětluji. A je mi jedno zda mě odsoudíte či pochopíte. No vážně, mým záměrem je to, že třeba někdy tyto řádky pochopíte se souvislostí někoho jiného, třeba někdy v budoucnu vám to pomůže k nějakému pochopení. Bylo období, kdy jsem se sama se sebou prala, chtěla jsem skončit, ale z rozjetého vlaku se těžko odchází. Nu a tak jsem vysílala prosbu o ukončení a zároveň se to poskládalo s nezpracovaným mým vzoreček z jiných životů. Dost se toho v krátké době stalo a díky Bohu, a já jsem opravdu ráda, že to vše bylo tak načasované, přišlo období Covidu, kdy mi zrušily všechny akce a já lehce svou činnost mohla ukončit. Ano já jsem za to období ráda, prožila jsem ho v radosti, a to i když to bylo období, kdy na mě volali policii, kdy jsem byla ta rebelka co neposlouchala... Mrzí mě všechny ty strachy ostatních, ale co se mě týká, mě to přineslo pomoc. 

To co chci sdílet je, že jsem zjistila, že návrat do "NORMÁLNÍHO ŽIVOTA" je mnohem těžší, než být duchovní.  Musela jsem si projít vším možným abych dokázala být fit i v těch hrubých energiích. Já člověk, který asi osm let se obklopovala a pohybovala se jen mezi jemnými energiemi a ty těžší nemusela řešit. Zloba, strach ... normální běžné starosti, to vše šlo nějak kolem mě. Jasně bylo to i v mém životě, jsem člověk, ale tak nějak jinak, jemněji. 

Momentálně jsem vděčná za to, že jsem dokázala udělat tento obrat. Vím, že většina z vás se snaží jít do jemných energií, ale já se vracím zpět, tam odkud jsem přišla, do hrubé hmoty. 

Byla jsem v jemných energiích tak daleko, že jsem ztrácela normální smysly. Viděla, slyšela, vnímala jsem věci, kteří jiní neviděly, a to 24 hodin denně. Ano různě jsem si to zavírala a snažila se to mít pod kontrolou. Propadala jsem se různě v čase i prostoru, viděla jsem v lidech jejich bolesti, nemoci a to i když jsem je jen viděla na druhé straně ulice, léčila jsem jen svou přítomností .... no prostě jsem byla v jiné realitě svého bytí a zastesklo se mi po  "NORMÁLNÍM" ŽIVOTĚ. 

Vše má 2 strany. Úplně všechno má své pro i proti. Já v tom jemném bytí měla tolik volného času, že jsem nevěděla a to doslova co s ním a začalo mi to vadit. Teď se učím najít si volný čas i když ho nevidím, vždy si vzpomenu na některé z vás co jsem vám ve své praxi říkala a řídím se tím, nu a funguje to, jen je to dřina. Vše je zde hutnější ale tu vděčnost co v sobě cítím, ta je stejná. Tu lásku když v sobě cítím, taky je stejná. Jsou zde prostě body, které se nemění dle okolí, ale pouze dle nás samých. Takže jsem kdo jsem, jen jsem se hodila do jiného světa, blíže k vám, někam zpět odkud jsem vzešla, řekla bych. A je úžasné prožívat na vlastní kůži to, co jsem ve své praxi učila. Vnější svět odráží ten váš vnitřní a je jedno kde jste a kým jste. 

Začátky bývají těžké, říká se. A já si myslím, že tím svým obratem jsem jsem padla na samé dno. Tam jsem poznala, že lidi kteří jsou součástí mého osobního života, jsou ti nej a že mě nenechali padnout. Hezky mě nafackovali když jsem potřebovala a podrželi když bylo zapotřebí. Tohle dokážete prožít jen v těch nejtěžších chvílích. A jsem vděčná, že je ve svém životě mám. Dnes už jsem se z toho pomyslného dna zvedla a jdu za svým cílem. Jdu s vědomím, že život je krásný a že jsme všichni jedno, přesto je důležité koho máš ve svém životě poblíž a jaké vztahy si v životě buduješ. 

Všude, ať jsme kdekoli, ať prožíváme cokoli, všude nás to učí. Když jsem dělala na živnost v osobním rozvoji, stále jsem se snažila nedělat svou práci pro peníze, udržet se jen v té lehkosti a radosti, hodně často jsem od svých duchovních dostávala otázku, zda není čas to dělat i pro peníze, já vždy jasně odmítala. Nu a teď jsem úplně v protipólu, svou momentální práci dělám jen pro peníze. A víte co jsem si uvědomila? No že přeci jsem nebyla v rovnováze, proto jsem na opačném pólu. Proto se mě ti moji zlatíčka ptali a čekali zda pochopím, a já pochopila až teď. 

Jsem někde zpátky ve hmotě (blbý přirovnání, já vím, ale kdo chce, pochopí jak to myslím, a kdo nechce, ať si užije do sytosti to, co vysílá) A tak je čas se zabývat sama sebou. Najela jsem na jeden kurz. Přivedlo mě to k jednomu človíčku, který mi je blízký svým smýšlením. Vtipné je, že čím více ho vídám, tím více zjišťuji, jak jsme si podobný. A zajímavé je, jak on ventiluje ty strasti léčitelů, a klobouk dolů, on o tom veřejně mluví, já si to nechávala pro sebe, nebo jen v nejbližším okolí mluvila. Nejvíce mě ale posouvá to, když do sebe jako bagr narazíme. Vážím si ho, a já mám tu možnost ho sledovat, kdežto on je zaplaven více jak stovkou lidí najednou a tak i když se mě dotkne, moc mě asi neřeší, a mě to tak koneckonců vyhovuje. Jen ty boule u něj mě mrzí. Ty boule u mě, ty využívám pro své probuzení. Osm let jsem se nevztekala a tak jak se vztekám teď ve hmotě .... panečku to je proměna :-D Jsem klidná, ale když do mě něco, nebo někdo narazí ventiluji to vztekem. Nekřičím na nikoho, ale vztek ze sebe ventiluji, to ano :-D 

Cože jsem vám to vlastně ještě chtěla sdílet? Už nevím. Tak třeba příště to povím. 

Miluji sama sebe tak jak miluji vás. Vždyť jsme všichni jedno. 

• Jaký vnitřní vesmír v sobě nosíme, tím přispíváme do vesmíru vnějšího a tím tvoříme to v čem pak žijeme. 
• Je jedno jaké zaměstnání máme, čím si procházíme. Důležité je, kdo jsme doopravdy, tam uvnitř nás samých !!! 

Vděčná EvaS