Nespokojenost a přítomný okamžik
Odkud se bere nespokojenost s přítomným okamžikem? Z nepřijetí zodpovědnosti, abych byla schopná a ochotná přijmout přítomný okamžik, tak si musím přiznat zodpovědnost. Přiznat si, že tam kde jsem, jsem se dostala sama. Že všechno si tvořím sama, všechno co prožívám, čím jsem, kde jsem, vše si tvořím sama. Když dokážu prohlédnout tu hru na oběť, kdy obviňuji druhé, přijde fáze, kdy viním sebe. Opět jsem tedy nespokojená s přítomným okamžikem. Asi je malinko lepší vinit sebe než druhé. Je to další krok ku předu, ale stále to není ono.
Konečné přijetí přítomného okamžiku znamená přestat vinit i sami sebe. Přestat mít pocit, že něco není v pořádku. Ono to souvisí i se sebeláskou. Protože když přestaneme vinit i sami sebe, teprve pak se máme rádi. Sebeláska, sebepřijetí. Velké téma každého z nás. Když máme rádi sami sebe, teprve pak máme rádi vše a všechny kolem, teprve pak prožíváme klid a mír jednoty.
Uvědomme si, že vše souvisí se vším. Všechny ty zákonitosti které se na své cestě osobního rozvoje učíme jsou propojené a všechny ve skutečnosti mají jeden cíl. Poznání samu sebe. Všechny vedou do jednoho bodu, do našeho Já a že je ve skutečnosti všechno v pořádku.
Cesta ke štěstí je ve skutečnosti cesta k sebelásce. A cesta kdy se chceme zbavit strachu a obav je cesta do přítomného okamžiku. Protože minulost nezměníme, přítomnost je vždy nejistá a ve skutečnosti vše je obsaženo v přítomném okamžiku. Ale o tom podrobněji třeba někdy jindy.
www.evas2.cz
