Už nejsem ne-mocná, už vím jak nad nemocí zvítězit

Tento článek vznikl díky jednomu dotazu od jedné mé klientky. Zeptala se mě, proč ještě nedokáže mít nemoci pod kontrolou, tak jako jiní. Ještě dodám, že tento článek hovoří o běžných nemocech, ne o těch vážných, to je jiná kapitola života. A hlavně tento článek vznikl v roce 2018 a já ho ze starého mého blogu jen přepisuji s drobnými dodatky k dnešní době. Vím, že v dnešní době mnohým může přinést odpovědi.

Ano hned je tu několik odpovědí co se nabízejí. Například, proč sebe přirovnávat s druhými, když jsme originál a jedineční. Proč věříme, že co je vhodné pro druhé, je vhodné i pro nás a hlavně proč sami sebe degradujeme a myslíme si, že někdo jiný je dál, že dokáže něco víc než my atd. Nu ale já se zaměřím trochu jiným směrem a to tím, že není všechno takové jak se zdá, to také není novinka že.

Je to už hodně let zpátky, co jsem si naivně a dnes vidím, že hlavně egem myslela, že jsem přišla na něco geniálního. Že jsem zvítězila a pochopila něco, co mě dělá silnější, zdravější.... Jenomže až čas ukázal jak hodně jsem se mýlila.

Kdysi jsem došla do bodu, kdy jsem si uvědomila, že síla myšlenky je nejsilnější mocí. Že stačí změnit naše vnitřní nastavení a svůj život máme dokonale pod kontrolou, ale netušila jsem, že k tomu aby to fungovalo, máme i dnes jako lidstvo pramalé zkušenosti a vědomosti, stále žijeme v zajetí domněnek. 

Došla jsem se do bodu, kdy jsem více jak 4 roky nebyla vůbec nemocná. Dokonce jsem nepoužívala ani žádné bylinky ani nic, úplně mě stačilo mít pod kontrolou své vnitřní nastavení, které mě udržovalo dokonale zdravou. Nesledovala jsem co jím ani jsem se nesoustředila na to, že něco je zdravější a tělo to potřebuje, důvěřovala jsem svému tělu, že ono když dostane úplnou svobodu a důvěru ví co potřebuje a co dělá. A jediné co jsem si tehdy pilovala bylo, že nepotřebuji být nemocná, že jsem zdravá a odolná. Bylo jedno zda kolem mě měli nějaké bacili, já byla odolná vůči všemu, tak to opravdu bylo. Až do jednoho dne, kdy jsem onemocněla, byla jsem nemocná cca 3 měsíce a to takovým způsobem, že to nikomu nepřeji prožít. Dokonce jsem šla i k lékaři aby pomohl, protože v tu chvíli mi bylinky ani myšlení nic nepomáhalo, vystřídala jsem troje antibiotika, ale ani ta nezabírala. Zabralo pochopení, že mám změnit své vnitřní nastavení, protože své tělo činím slabé.

Zapomínáme na rovnováhu. I zde jsem byla mimo rovnováhu, byla jsem v protipólu toho být nemocná. Naše tělo je chytré a když je nuceno občas s nějakým virem zabojovat, tak se tím vlastně trénuje být odolnější a to nejen co se nemocí týká, ale na všech frontách a moji drazí mi teď dodávají i na frontách o kterých zatím nemáme ani tušení že jsou.

My lidi jsme zvláštní, jsme mladý, jsme jako děti, stále si tvoříme domněnky a i když to už někteří z nás popírají, stále si myslíme, že jsme páni a přitom se POUZE UČÍME. Nejsme tu abychom něco dokázali, abychom někam došli, ale abychom se učili.

Když odbočím teď od nemocí, tak to docela často vídám u lidí, kteří nezajdou do mé praxe ani k někomu jinému, protože oni nepotřebují, oni si pomůžou sami. Nic proti tomu nemám, ale u těch o kterých píšu je za tím vším ego, myslí si, že jsou něco víc, že nepotřebují už nikam chodit a přesto rostou. Ano i oni rostou a jednou pochopí a něco ve svém nitru v tomto změní, vždyť všechny cesty vedou do sebe a to i ty, které jsou pod vlivem ega, přesto, že se tváří jako by už Ego bylo opanováno.

Také jsem nějaký čas věřila, že mi stačí podpora těch nejbližších, hlavně mojí maminky, která je také terapeutka. Nu ale nakonec mi moji drazí do cesty přivádí ty, kteří jsou pro můj vývoj jako jarní rosa na vysušenou trávu v období sucha. I já už vím, že čas od času zajít k někomu pro INDIVIDUÁLNÍ radu, podporu či pomoc je velice léčivé a přínosné pro můj celkový vývoj. Ano, jak už jsem často řekla, roky nečtu knihy, nevzdělávám se pomocí videí, knih atd., protože by mě to ovlivňovalo negativně bych do sebe brala všeobecné pravdy druhých lidí a v mém případě by mě to brzdilo. O tom nemluvím, přesto se nebojím přijmout konkrétní pomocnou radu, ruku, která je cílená konkrétně pro mě, dle mých individuálních potřeb.

Nikdo nejsme dokonalý a ani nemůžeme být, jak už jsem psala, nejsme tu abychom se stali dokonalými, jsme tu PRO UČENÍ SE.

Takže k dnešní době. Co je nejlepší? Já asi zde neřeknu nic nového, vše už bylo mnohokráte řečeno, napsáno. Takže jen zopakuji co už asi víte. Opakování matka moudrosti jak se říká. Zkusím to vzít trochu jinak.
Důležité je vypořádat se se strachem, nepotlačovat ho, nezapírat, ale vypořádat se s ním. Strach nás totiž paralizuje, bere nám naší přirozenou sílu. Ano podporujte, zaměřte se na svou imunitu, na svou kondici. Zaměřte svou pozornost sami na sebe, přijímejte sami sebe jako božskou bytost, kterou ve skutečnosti jste. Přijímejte se jako tvůrce a buďte zodpovědní sami za sebe ne za konání druhých. A buďte ve víře. Víra naší přirozenou sílu podporuje. Víra má obrovskou moc, proto se nám jí snaží sebrat. Sebevíra, víra v sebe samé, víra v naše těla, v boha v nás, ... Žijeme v době obrovského přerodu. Všichni jsme za ty staletí plný různých nánosů, programů, které jsou teď vyššími silami testovány, probouzeny k životu a to jen proto, aby přišlo naše vlastní probuzení, uvědomění si, kdo ve skutečnosti jsem  JÁ. Ne kým jsem byl, ne v co jsem byl vytvarován, ale KDO JSEM. Ne kdo si myslím že jsem!!! Protože mozek je jen pomůcka k vytvoření programů. Je čas se probudit, mozek začít používat jinak a žít srdcem. Doba života skrze mozek by měla být minulostí ... a tento přerod chce čas a je prostě bolestivý. Musíme se probudit a tak nás to prostě fackuje. 

Všechny vás miluji a dodám jen, milujte svou individualitu, zůstaňte originály a ve své  přirozené vnitřní síle a čistotě. Vaše EvaS

NEMOCNÁ !  NE-MOC Neboli, když je člověk nemocný, tak není mocný. No není ta čeština krásný jazyk? Pokud jste nemocní, mě krom jiného pomáhá, když si zpátky přijímám a uvědomuji svoji moc a sílu.