Vztek, zloba, závist - emoce

Veškeré emoce, které cítíme v sobě a stejně tak ta, pod kterými jednáme vně, jsme my! To jsou naše stránky. Stále dokola ukazuji a říkám, že naše reakce ukazují hlavně o nás samých. Proto když chce člověk na sobě pracovat, a to nejde bez sebepoznání, hlavní a nejdůležitější krok je, sledovat sám sebe, své vlastní emoce. Ty nám řeknou víc než veškerá moudrá učení světa. Ale samozřejmě za předpokladu, že jsme sami k sobě upřímní. My si totiž umíme sami sobě velice královsky lhát.  Naučili jsme se popírat to, co se nám prostě nelíbí. A komu by se líbila  informace, že nejsme až tak dobří jak bychom chtěli.  

Pociťujete v poslední době strachy, které jste nikdy neměli? Máte v sobě vztek, zlobu, závist a absolutně nevíte, kde se to vzalo, jelikož takoví nejste? Myslíte si, že je to tou dnešní dobou, situací?  No možná, ale pokud ano, tak jen proto, že je zde větší vnější tlak na vyjevení pravdy.  Dnes se ukazuje pravda. A já říkám, využijte dnešní dobu co nejvíce a pohleďte pravdě o sobě samých do očí. Takže není divu, že to co jsme v sobě zamkly hluboko do hlubin nevědomí, dnes vylézá na povrch. Ono to  co z nás dneska leze ven, tak to tam ve skutečnosti vždycky bylo, jen možná hezky zametené pod koberec, zamčené v obalu iluzí o nás samých, popírané, ....  

Pokud v sobě vztek, zlobu a závist prožíváte, možná se domníváte, že za to můžou události a lidé, kteří vám vstoupili v poslední době do cesty. Možná si teď někteří z vás říkají, no nemám to v sobě, mám to vyřešené, a to že občas vybuchnu je jen má reakce, kdo by to vydržel ... vždyť přeci reagovat je správné. 

Ano, nepotlačovat své reakce je správné (pokud tedy tím nikomu neublížím). Je fakt, že zdravý vztek, který vyjádříme, je pro nás ventilem, a že je to pro nás samé uzdravující. O tom zde nepíši. Píši o tom, že veškeré emoce, které pociťujeme hovoří o nás samých. Veškeré emoce, které cítíme v sobě a stejně tak ta, pod kterými jednáme vně, jsme my. Jsou to naše stránky. Nebojme se svých vlastních stinných stránek, ani se je nesnažme  potlačovat či nějakou technikou ze sebe vyhazovat. My je nejdříve potřebujeme přijmout a mnozí k tomu aby je mohli přijmout je potřebují pochopit. Pozor, zde bych chtěla jen poukázat, že někteří když se rozhodnou je pochopit se mohou  začít točit kolem, a vlastně odkládají na neurčito to, co bylo záměrem. A proč to tak někteří mají?  Ve skutečnosti jsou veškeré emoce, ať ty pozitivní nebo negativní velice silně podporující k vytvoření závislosti. Ano, je to tak, my lidé jsme závislý na svých vlastních emocích a proto i když si mnozí uvědomují že jsou hromádka například neštěstí a mozkem by si přáli být šťastný, ve skutečnosti jsou na té emoci smutku ... tak závislí, že udělají vše aby ještě dnes (stále opakující se dnes ještě ne až zítra, a nakonec zítra nepřichází), ještě dnes tu omamnou emoci cítili.  Ve své praxi radím, aby došli do bodu, kdy se rozhodnou, že už tu emoci ochutnali do sytosti a pak teprve jsou připravený na další kroky, které vedou k vnitřní proměně. 

Máte pocit, jako by se strhla lavina zloby a závisti všude kolem vás, a vy aktéry tohoto chování a jejich spouštěče kritizujete, soudíte a hodnotíte uvnitř sebe či spolu s jinými? I to vypovídá o vás samých. 

Vše v životě má rub a líc, má pozitivní a negativní stránku. Bez jedné strany bychom nepoznali tu druhou. Zde nejde říci co je špatné a co dobré. Všude, kde se nám daří vnímat pozitivní, kde prožíváme vděčnost, to jsou místa, která už jsme zvládli zaplnit láskou, přijetím. každý z nás má ještě stále uvnitř sebe místa, o kterých nechce raději ani slyšet, natož je obejmout, obklopit pochopením, láskou a přijetím. A tyto části se nám to snaží z lásky k nám ulehčit. A tak se hlásí o slovo v různých situacích právě těmi emocemi. Takže sledujte své emoce, ty k vám hovoří právě proto, aby vám sdělili pravdu o vás samých. 

Čím více jsme zranění, tím více potlačujeme svou vnitřní pravdu a pak se nám jeví vnější svět přesně dle toho, čeho se bojíme, co odmítáme a nebo o čem si myslíme, že takové je. Dám příklad. Ve své praxi často řeším partnerství. Když je jeden zraněný a myslí si, že neměl štěstí na ženy, protože je prostě hodně těch co ho chtějí využít, protože on je ten dobrý a ženy jsou prostě to zlo, tak s tímto svým vlastním nastavením nemůže rozeznat tu, která je plná lásky, souznění, pochopení... Zaprvé taková žena nestojí o zraněného chlapce (už proto, že každý zraněný, zraňuje. Je to přirozená obrana. A nejlepší na tom je, že ten co zraňuje to nevidí, protože to ten druhý je zlý. Nekonečný kolotoč). A pokud přeci jen takovou ženu zná, tak jí uvidí přes vlastní brýle, které má nasazené. (všichni máme své brýle, všichni vidíme skrze naše pravé Já, skrze to, co nosíme uvnitř sebe). 

Teď se na nenávist podívejme z jiného pohledu.  Budu zde citovat zajímavost, kterou jsem převzala z internetu od: Pavla Gabrhelíková  

• Nenávist aktivuje celkem čtyři části mozku: mediální čelní gyrus, ostrovní lalok, striatum a premotorická kůra. Dohromady se jim v angličtině říká "hate circuit" neboli "okruh nenávisti". Okruh nenávisti dokáže i milovat. "Pro biologa se jeví nenávist jako stejně vášnivá emoce, jako láska," nechal se slyšet profesor Zeki. "Studie mimo jiné prokázala, že dvě oblasti mozku, které se běžně aktivují, když někoho nenávidíme, byly v pohotovosti i při pohledu na milovanou osobu!" Takže tvrzení, že nenávist má jen krůček k lásce a obráceně, není liché ani z neurologického hlediska. 

Takže emoce nenávisti má stejný bod v mozku, jako emoce lásky. To je velice zajímavé. Co si vlastně ten náš mozek vybere? Pro mozek je to stejná, nebo velice podobná emoce. Takže co ho vede k výběru jaký nakonec zvolí? 

Když vás popadne vztek, zloba, nenávist. Naučte se s tímto pocitem pracovat. Jen vy sami sebe znáte, co na vás funguje. Uvědomte si, že tam ve vás něco je, co to spouští a vypusťte to ze sebe. Jděte například do přírody, kde to vykřičte, vyběhejte to, vyplačte se do polštáře... možností je mnoho. Ale také si uvědomte, že ten vnější podmět byl pouze spouštěč toho, co máte v sobě. Samozřejmě se na sebe nezlobte, protože pokud se na sebe za to zlobíte je to další ukazatel. Pokud sami sebe milujeme, pak se na sebe neumíme zlobit. 

Měla jsem v praxi jednu ženu, které se v životě nedařilo. Měla v sobě závist. Ano už měla rozklíčováno, že to bylo výchovou a tím co si prožila. Jenomže to nezměnila. Naopak, emoce a to každá emoce když je někam zaměřená, tak je tvořivá. Pokud zaměříme třeba zlobu na sebe, pak je to jako když proti sobě hodíme nůž. Zde byla zaměřená závist proti lidem, které v životě potkávala. Zde jen v jednoduchosti vysvětlím, že náhody neexistují. takže pokud osoba na kterou jiná osoba vyslala například tuto emoci závisti, pokud tato osoba má v sobě co vibruje stejnou energií, pak  přijme to co k ní bylo vysláno. Pokud už to má vysláno, je to jakoby pomyslný štít který to nepustí dál. 

Takže zpět k té ženě. Ona jak byla plná závisti, tak jí rozsévala a tím mnoho lidí zraňovala a některé tak silně, že se ta energie podobala energii prokletí. Nu a samozřejmě, že vše co vyšleme se nám vrací. Takže zde je kámen úrazu. Jí se vlastně vracelo to, co vysílala, její závist. Záviděla, že někdo měl krásné partnerství a ona ne. Záviděla, že někdo měl více peněz a i tam se ní nedařilo. ... 

Nu myslím, že jsem pro dnešek napsala dost na toto téma. Přijměte své stránky a to i ty stinné. Je na vás samých jaký život si volíte, jaké emoce ve skutečnosti chcete prožívat. Váš život je odrazem vás samých, tak to je. Je jedno v jaké společnosti žijete, je jedno v jaké době žijete. Nic není náhoda, vše se vším souvisí a věřte, že to co ve skutečnosti cítíte, je ne o vnějším světě, ale je to o vašem vlastním rozhodnutí tyto emoce ochutnávat a třeba se v nich i topit :-) 

EvaS vám přeje život plný chutí a radosti.