Osobní očista těla i duše
Občas se setkávám s dotazy, kterými se mě ptáte na různé směry, které doprovází vaše životy. A včera po rozmluvě s jedním človíčkem, který se zajímal, zda je pro něj správné jít cestou zapření a skočit do veganství, jsem se rozhodla napsat tyto řádky. Věřím, že mnohým z vás mohou přinést nějaké odpovědi. Nepíšu je kvůli sobě, ale proto, že nesouhlasím s všeobecným pohledem na to, co je pro člověka správné a co není. Zde je důležité nepopírat svou jedinečnost a originalitu okamžiku.
Očista těla i duše co provází mou maličkost.
Nebudu zde psát o nějakých očistných vědomých receptech, ale o tom, jak když posloucháte svou intuici, tak vás to samo postupně vede a čistí.
Zde napíši jen to, jak jsem to měla a mám já. Není to vůbec rozhodnutí hlavou, je to zpětně pochopeno, a zpětným pohledem uchopeno do těchto řádků.
Je to víc jak 15 let, co jsem se velice intenzivně zajímala o zdravou výživu a samozřejmě to aplikovala hlavou do mého života. V té době jsem si i otevřela v Karlových Varech centrum pro ženy, kde jsem pomáhala druhým s jejich postavou a přístupu k sobě samé. Díky tomu jsem rozšiřovala své vědomé poznatky, mám z té doby certifikáty typu trenérky a výživové poradkyně. Upozorňuji, že se necítím být ani trenérkou ani výživovou poradkyní 😊
Tehdy jsem radikálně, hlavou měnila svůj jídelníček a přístup ke svému tělu. Zajímala jsem se o všechno, jak a kým bylo to, či ono zpracováno, co to ve skutečnosti obsahovalo, zajímala jsem se i o slovíčka, která byli marketingově pozměněna. Například rozdíl, rohlík celozrnný a rohlík zrnný. Pak se to vše ale rozjelo samovolně, na té nevědomé úrovni. Jednou jsem doma dělala kuře, a když jsem ho měla v ruce, obrátil se mi žaludek úplně naruby. Od té doby jsem přibližně 11 let vegetariánka. Nešlo to jinak, prostě jsem se masa nemohla ani dotknout. Tím, že jsem se stala vegetariánkou, jsem zahodila veškeré zdravé stravování, jedno s druhým moc nejde dohromady, nebo aspoň já to neuměla uchopit.
V době těch 11-ti let vegetariánství jsem podobným nevědomým startem prošla mnoho jiných očistných procesů. Bylo období asi 3 let. Kdy jsem neměla ani TV, ani rádio. Žádné filmy jsem si nepouštěla ani přes internet, nic, žádné cd, prostě nic. Jako bych potřebovala žít v tichosti. Jediné co jsem měla byl internet, kde na FB sdílím své články a píšu si s lidmi ve své skupině. Byla jsem vegetariánka, obklopená samými masožravci, takže jsem si ráda zašla s kamarádkou na její stejk a já si dala salátek. Nejedla jsem ani ryby, mořské potvory ... prostě žádné maso. Měla jsem krátké období veganství, kdy jsem nejedla vůbec nic živočišného, takže ani mléko, ani sýry... nic živočišného. Z té doby jsem si přinesla do svého života, že jsem několik let odmítala vrátit do svého jídelníčku vajíčka. Ten kdo to nezažil, neumí pochopit jaké to je, když něco vaše Já odmítá a vy to chcete hlavou vrátit do svého jídelníčku. Byl to proces přemlouvání sama sebe, nakonec se podařilo. Opět občas jím vajíčka, už se jim radikálně nevyhýbám. Ale pozor díky té očistě je dokážu dle chuti rozlišit. O tom se rozepíšu níže v příspěvku.
Asi před 2 roky jsem začala přijímat ve svém životě občasné rádio. A dokonce jsem před 3 měsíci byla na rockovém koncertě. Já co jsem utekla i z koncertu, kde byli normální zpěváci. Byl to pro mě nový začátek, v tichosti přiznávám, že na začátku koncertu jsem měla v uších špunty, protože mé uši jsou citlivější, ale večer už jsem je měla vyndané a užívala si vše naplno.
Co se jídla týká, jsem byla jak již bylo řečeno asi 11 let vegetariánka. 10 let radikální, sice mi nevadila společnost co si pochutnávala na mase, klidně jsem se bavila jako bych maso sama jedla, vždyť si pamatuji na svůj život s masem. Ale sama jsem nesnesla aby mé jídlo se jen dotklo masa. Poslední rok je to ale jiné. Začala mi chodit do hlavy myšlenka, že bych se klidně vrátila k masu. A možná i díky této myšlence jsem za poslední rok průběžně snědla celkem asi 4 plátky salámu, asi 2 malinké kousky kančího a asi 4 malinké kousky masa. (uďobávala jsem z cizího talíře a malinké asi menší než kávová lžička). Po posledním uďobávání jsem ale cítila, že už dost, že ze mě asi masožravec nebude. Cítila jsem jak se mé tělo potřebuje od uďobávání očistit. A pak přišel zlom. Začala jsem jíst ryby a maso, ale ne z obchodu. Ani když je na něm napsané bio a jiné zajímavé řazení. Kupuji jen od farmářů, které znám já nebo moji známí. Když chci mému příteli uďobnout z talíře jeho maso koupené z obchodu, tak se mi zvedá žaludek, prostě to nedávám, má pro mě úplně jinou chuť. Mé chuťové buňky si odvykly od toho, co to kupované obsahuje. Chápu, že to tak mám jenom já, co si prošla různými úrovněmi očisty a že můj partner prostě v chutích rozdíl nevnímá.
Netvrdím, že je lepší nebo dokonce nutné být vegetariánem !!!! S tímto tvrzením velice nesouhlasím. Já říkám, že kdo má být vegetariánem, ten to vnitřní volání sám uslyší. A pokud se tak stane, prosím, zůstaňte tolerantní k masožravcům, nesklouzněte do módu Ega, kdy se vegetarián povyšuje nad masožravcem či obráceně.
Dle mého je správné to co každý sám u sebe cítí. Jsme přeci každý originál, tak proč se snažit kopírovat. Důvěřujte svému vnitřnímu hlasu.
Co se vnímání vajec týká, ano vrátila jsem je "násilím" do svého jídelníčku. Nemám je často, ale čas od času si na nich pochutnám. Zajímavé pro mě bylo zjištění jedno důležité. Ještě před vegetariánstvím jsem skrze zdravé stravování nekupovala jiné vajíčka než 0. Žádné jiné nepřipadala pro mě v úvahu, pouze vajíčka očíslovaná nulou. Po návratu k vajíčku, po té očistě chuťových buněk, jsem zjistila, že vajíčka 0, které se tváří jako ty nejlepší, ve skutečnosti nejsou tak dobrá energeticky, jako vajíčka s označením 1 .
Pokusím se vysvětlit. Obzvlášť pro ty co neví o čem mluvím.
Vajíčka se číslují 0-3 dle toho jak se zachází se slepicemi, které vajíčka nesou. Vajíčka s označením 2 a 3 jsou pro mě čiré zlo, a moc mě mrzí, když v obchůdku co nese název zdravá výživa prodávají vajíčka č.2. Lidi já osobně absolutně nekoukám na názvy vajíček jako fit vejce a podobné nesmyli, je to jen dle mého reklamní trik.
Vajíčka číslo 0 často také s označením BIO, a jak jinak než nejdražší ze všech, by měla být od slepic volně běhající a tak... ale to jsem se nikde nedočetla, všude se dočtu jen o tom prokletém bio. Věřila jsem, že jsou to šťastné slepice co volně běhají, dle chuti, kterou dnes mám, vím, že to bude úplně jinak.
Vajíčka s označením 1 jsou dnes jediné co si kupuji, pokud tedy zrovna nemám možnost dostat se k domácím, ty upřednostňuji, ale nejsou stále k dispozici. Tam i píšou, že jsou slepice ve volném výběhu a dle mé chuti, jsou nejpřijatelnější. Samozřejmě, pokud bych měla stálý přísun domácích, budu jim věrná, bohužel patřím k těm co musí občas kupovat. A dodám, že upřednostňuji vždy české vajíčka. Ráda podpořím České farmáře.
Malinko odbočím. Když jsem kupovala ty 0 BIO vajíčka, chodila jsem do jednoho řetězce (Globus), kde měli tyto vajíčka po 6-ti v zeleném obalu a za cenu kolem 60-ti korun. Jednou jsem šla automaticky jsem vzala stejné balení, na mě známém místě, zkontrolovala cenou, že jsou to ta nejdražší i když za malinko lepší cenu, myslím že o 6 korun levnější, pomyslela jsem si super asi nějaká akce a šla ke kase, něco mi ale říkalo, ať si ty vejce zkontroluji. Tak jsem se podívala, na obalu bylo nějaký divný název (něco podobného jako dnes fitness vejce, nebo iq vejce) Koukla jsem tedy dovnitř na vajíčka, na ty malinká písmenka a zjistila jsem že jsou to lépe zabalená vejce ty nejlevnější Trojkové. Takový vztek co jsem tenkrát měla. Od té doby koukám vždy jen na to co je přímo na vajíčku, občas jsem narazila i na jiné označení na krabici a jiné na vajíčku uvnitř. Dnes je na krabičkách už vysvětlivka s označením běžná. Pokud tedy nekupujete plata ty jsou vždy to nejhorší zlo.
A ted od vajíček zpátky k tématu.
Procházela jsem a procházím postupně různými očistnými procesy. Nějaký čas jsem byla donucena okolnostmi být bez wi-fi připojení. Měla jsem data na telefonu, ale musela jsem s nimi šetřit. Psát články rozumně a vůbec hodně osekat své působení na internetu. Vnímám to jako další očistu, kterou předcházela opět ne úplně mojí volbou očista od připojení k telefonu. Asi 10 dní jsem byla bez telefonu. Netušila jsem jaké to je, přijít o telefon nuceně. Necítila jsem se nikdy závislá na telefonu, opět to beru jako můj pracovní nástroj, přesto když jsem o něj přišla, ty vnitřní a myšlenkové pochody byli velice zajímavé. Je to jiné, když jedete na dovolenou a necháte telefon doma, jako když normálně fungujete a telefon není. Na dovolené ani 14 dní mi telefon nechyběl. V normálním životě jsem byla taková rozvrkočená a nesvá.
Asi jsem zde nepopsala všechno, ale myslím si že to základní ano. Ať už to vnímáte všelijak, uvědomte si, že každý máme svou cestu a žádná cesta není horší nebo lepší, pokud je vaše. Milujte své Já a važte si své intuice, naučte se jí naslouchat a dovolte si být naplno šťastný.
Pokud vám někdo tvrdí, že je správné dělat to či ono a popírat své niterné touhy, pak s tím já nesouhlasím. Nelze soudit druhé podle sebe. Vlastně lze, ale já říkám, že to není správné. Važme si všichni své originality. A pokud přemýšlíte o změně, pak hledejte cesty a možnosti, které s vámi souzní. Zjišťujte a zajímejte se, sami dojdete do bodu kdy budete vědět co máte vy osobně udělat. Naslouchejte sobě více než druhým. Berte rady druhých jako možnosti a určité směrovky, ne jako cestu kterou je správné jít. Správnou cestu hledejte skrze sebe samé. Nezapomínejte, že je snadné nechat se nakódovat dobře míněnými radami či slovy. Je jen na vás jakou cestou se vydáte. Koneckonců, všechny cesty vás nakonec dovedou do vašeho uvědomění, do vašeho cíle. Každý jedinec má nějaký cíl, a tam se každý dostane skrze sám sebe.
Vaše EvaS
