Co je skutečnost a co fikce?

Rozhodla jsem se s vámi se všemi, co sledujete můj blog, podělit skrze můj osobní život a mou pravdu, o můj pohled na dnešní dění. 

 Aby vše dávalo větší smysl,  shrnu to trochu více od "začátku" takže trochu představím svou osobu. Jedná se zde o pochopení toho, co chci sdělit právě z pohledu mé osoby a skrze mé osobní kroky a reakce. 

Shrnu  vše jedním směrem. Vše jen z pohledu cílové rovinky :-) Věřím, že nebudete  vše brát tak jednostranně a že vám to jen rozšíří vaše pohledy.  Snažím se být co nejstručnější. 

Od roku 1995 používám své dary ku pomoci druhým. Někdy kolem mých 35-38 let, jsem se dozvěděla od mých duchovních, že moje dovolená končí. Tenkrát jsem to nechápala. Nevěděla jsem, že jsem na dovolené. Postupně jsem to ale pochopila. Sice jsem pomáhala druhým, ale jen jako koníček, měla jsem své podnikání, svou hlavní práci. Nu a najednou jsem vše zavřela a na plný úvazek jsem se stala jen terapeutkou, koučkou ...  přiznávám se zde poprvé veřejně (nejbližší to ví, ale veřejně jsem to nikde nepsala). Nebylo to lehké období. Představte si úplnou svobodu. Mít práci, která vás baví na plný úvazek a tato práce vám dává totální svobodu. Mnoho lidí mi tu svobodu "závidělo". Mockrát jsem slyšela, ty se máš. Ale ono úplně všechno má dvě strany. Občas jsem si chtěla odpočinout a nastoupit aspoň na chvilku do normální práce, ale když už mě někdo přijal, něco se stalo a já nemohla nastoupit. Například mě paní z obchůdku vzala na brigádu, nástup za měsíc... ale za ten měsíc se jí v životě udály změny a ona se rozhodla jít do důchodu a vše zavřít :-D  Prostě mi stále bylo ukazováno a říkáno, že se nemám rozptylovat a že mám dělat to co mám. Takže můj život byla velká harmonie. Žila jsem tak, že jsem sice pracovala, ale nebyla jsem vůbec ničím svázána, žádné povinnosti, pouze objednávky, které jsem si řídila sama. Takže samé cestování, vždyť moje práce se krásně dělala i při cestování. Byla jsem úplným pánem svého času. To je asi pro druhé to, po čem touží, že.  Jenomže vše má svou druhou stranu. Ale o nesnázích mé práce tu psát nechci, není to směr, který chci vysvětlit.  Ta svoboda mi byla dána, protože jsem potřebovala nabírat dostatek síly na všechny energie, které jsem skrze svou práci potkávala, řešila. Takže ve své podstatě to bylo všechno důsledně propracované (ne mnou, ale vyšším principem)  a já se jen držela své cesty a nebo jsem byla na svou cestu navracena, když jsem se začala stavět na zadní. Ano jsem člověk a také se umím stavět na zadní, kdyby ne, tak bych nemohla chápat vás, co mě žádáte o pomoc.  Občas jsem si říkala, jestli ty mé vrtochy nejsou zde jen proto, abych na vlastní kůži pochopila to, co s vámi v mé praxi probírám 

:-)

A zde je to kam se chci dostat. Mockrát jsem už v roce 2020 slyšela lidi, kteří mě nějak znají, že nemůžu pochopit jaké to je, potýkat se v dnešní "těžké" době  s tím co se děje. Že nejsem nucená řešit zaměstnání a restrikce které to přináší, když já to mám takové svobodné. Ale možná to co chci sdílet je důsledkem toho, že často čtu své "kolegy" kteří nabádají aby lidé odešly ze zaměstnání a osvobodili se ze společnosti. 

Takže ještě napíšu to, že jsem mnoho let žila v Praze. Dá se říct že od začátku jsem byla ta co nerespektovala nařízení, hlavně co se náhubků týká. V Praze na mě dost často byla volána policie, a taky dost často si mě vychutnávali lidi, co chtěli bojovat za nařízení. Ale zde je důležité jaké postavení máte v sobě. Já nejsem a ani se necítím být bojovníkem, možná proto mi vše procházelo s lehkostí okamžitého momentu a končilo hepiendem a často mým vlastním pochopením čehosi. V lednu 2021 jsem se odstěhovala do Chebu, v ten moment jsem nechápala proč, nu hned jak jsem se tam odstěhovala, tak celý Cheb vláda zavřela do karantény. Dostávala jsem od lidí možnosti, jak karanténu v pohodě porušit a to vše v mezích zákona. Ale já jasně věděla, že to nemám přijímat a tak jsem zůstala po celou dobu zavřená, a nadále v Chebu sledovala veškeré dění a lidi kolem sebe, které byly úplně jiného ražení než vy, co čtete tyto řádky. Skrze vlastní přístup jsem učila poznávat, že žít se dá i jinak, že někdo to má i jinak. Byla jsem tam hozená do úplně jiné sorty lidí. Do společenství, které by tyto řádky tenkrát nečetly a ani by je nenapadlo přistupovat jinak, než že budou poslouchat vládu ... V létě 2021 jsem se konečně přestěhovala  do mého rodného města na Karlovarsku.  Zde opět, krom mojí rodiny jsem viděla to, že lidé poslouchají slepě. Měla jsem pocit, že jsem jediná která nerespektuje nařízení. Když jsem šla do obchodu, tak vždycky bez roušky, přiznávám se, že když jsem nastoupila do veřejné dopravy tak s rouškou pod nosem, a až když jsem si sedla, tak jsem ji sundala a i to byl poprask. Ale jen skrze vystrašené oči a myšlenky, zde už na mě tedy zatím, nikdo jako v Praze policii nevolal a ani do osobního konfliktu nikdo nešel. Do obchodů a všech institutů a uzavřených prostor jsem vstupovala  jedině bez roušky a  na začátku  jsem v tom byla sama, nebo aspoň jsem to tak viděla. Nu ale světe div se, dneska je to vše jiné. V mém rodném městě se to změnilo a ejhle. Stejně jako v Chebu tak i zde je najednou spoustu lidí bez roušek. V obchodních centrech stále více lidí bez roušek.
A teď ten můj bonus
:-)

Já jsem v říjnu 2021 nastoupila do zaměstnání, a to na trvalý pracovní poměr a hlavně v době kdy já jako neočkovaná vnímám tlak. Nemám s tím potíž, protože vím, že je to moje cesta a že jsem v bezpečí, pokud půjdu tak jak mám. A dokonce jsem nastoupila do velké společnosti.
Každopádně, nebylo to nutností nastoupit do zaměstnání.  Posledních 8 let jsem měla své podnikání, svou práci, která mě úplně stranila tomu co se děje a nemusela jsem řešit testy ani roušky či něco jiného, prostě jsem mohla být v úplné izolaci od toho dění a jen to řešit skrze vás, co jste hledali a hledáte pomoc skrze mou praxi. Ale naslouchám svou duši, své duchovní a vím, že je moje cesta, jít cestou života a skrze vlastní život přispívat do společné proměny. 
Je lehké soudit a ještě lehčí je utíkat od toho dění. Já ale nejsem ta co by utíkala, nejsem ani bojovník, jsem "prý učitelka" jsem ta co učí pracovat se strachy a vede všechny do víry a souznění. Jak bych mohla vás učit  být v souznění, když bych sama kázala z prostoru izolační bubliny? 
Dneska více chápu, proč jsem prodala tehdy, když mi končila dovolená, veškerý svůj majetek, proč jsem se zbavila svého domu s velkým pozemkem a šla do neznáma, do velkoměsta, do "bezmajetnicka". Jak bych mohla dneska chápat lidi, co žijí v pronájmech a přitom být sama v domě, na vesnici, v naprosté svobodě a izolaci od dění. Mohla, ale .... Já si nestěžuji, protože vím, že dům a vše budu mít, jakmile přijde čas a ten už přichází. Ale nejdříve, ne já, ale skrze mě má přijít některé pochopení a skrze mé činy některé změny. 

Co vlastně chci sdělit? Kam má písmenka míří?

Takže k čemu to je, že bojujete, když vnitřně máte zlobu a zlobíte se, ať už na druhé, na společnost, na politiky ...  Já si od začátku myslím, a ve své praxi jsem to vhledech u druhých mnohokráte viděla, že lidé co jsou uvědomělý a probuzený by měli být na místech jako je policie, školství, veřejné služby, ...  protože svou přítomností ovlivňují energeticky své okolí. Takže výkřiky aby lidi odešly ze zaměstnání jsou úplně špatně. Si to zkuste představit, co se stane, když lidé kteří jsou v souznění s láskou odejdou do ústranní. Myslíte si že se systém zhroutí? Já si to nemyslím. Zaprvé je mnoho těch, co jsou "na druhém břehu" a ti rádi nastoupí na volná místa, nu a taky už je zde dávno rozjetý projekt robotizace, takže se jen více zapojí roboti. 

Je velice lehké svítit ve světle, ale světlo je potřebné právě na temných místech, aby se zde rozsvítilo.

Dneska je mnohem důležitější  KONAT A BÝT V SPOULADU. V souladu se sebou samým a tím pádem v souladu se vším co vám chodí do cesty. Tím nemyslím slepě následovat či poslouchat. Ale vyjděte z komfortní zóny, je-li to zapotřebí, a učte se mít pod kontrolou vlastní reakce a emoce. Já vím a nejsou to jen slova, ale i můj vlastní život to ukazuje, že JE MOŽNÉ ŽÍT, PRACOVAT VE SPOLEČNOSTI A PŘESTO BÝT V MÍRU A V SOULADU SE SVOU SVOBODOU A SE VŠÍM CO NÁS "MĚ" OBKLOPUJE. 
Život je kouzelný, život je stále krásný. Život je totiž přesně takový jaký si ho vy sami děláte. A tím nemyslím aby jste utíkaly do izolací, nebo do vlastních fantazií. Ale aby jste  PŘIJALY VÝZVU DNEŠNÍ DOBY A ŽILI V SOULADU S LÁSKOU. Tato doba může být masakrem, ale taky může být dobou  nádherné proměny vás samých. Co si volíte? Čím je tato doba pro vás samotné? Zeptejte se sami sebe zda neutíkáte za krásnými prožitky někam mimo, zda žijete a konáte tak, aby váš samotný život byl v harmonii a radosti. 

Já osobně jsem zastavila semináře. Miluji se skupinově scházet, ale mým záměrem byla transformace přítomných a ne jen radostné propojování se, a vnímám, že je důležité žít a že mnoho lidí  jezdí dnes na různé sešlosti aby aspoň na chvíli zapomněly na těžkosti doby. A taky jsem do 10.1.2022 pozastavila svou praxi pro nové zájemce. Musím teď svůj čas rozdělit do zaměstnání, soukromí a praxi a protože mám mnoho lidí v koučování, tak jsem se rozhodla takto. 
Já jdu dle plánu a hlavně dle volání mé duše a mé intuice. Já občas něco chytrého napíšu a tím se snažím všeobecně něco předat.

Každopádně je opravdu důležité  ŽÍT V SOULADU,  pokud se vnitřně zlobíte, pokud vás v životě něco trápí, pokud víte, že ve vašem životě není něco v souladu,  ŘEŠTE TO, je nejlepší doma na změny. Všechno je teď nasměrováno k projevení se všemu, co cítíte, co opravdu žijete. Pravda dnes vychází najevo. Zapomeňte na zlobu a pochopte, že svět potřebuje soucítění, pochopení  A LÁSKU. Vše se děje NE kvůli politikům, ale kvůli cítění každého jedince. 

Je jedno zda jste či nejste očkovaný, je jedno zda žijete v domě na samotě nebo ve velkoměstě v pronájmu. Je jedno zda pracujete online, a nebo zda pracujete ve středu dění. Důležité je přijmout sami sebe a jít dle volání vlastní duše, následovat svou vlastní intuici. To je jediná správná cesta. Vy jste ti jediní strůjci svých životů a jste jediní kdo je za vlastní život zodpovědný. Dovolte si být šťastný v jakékoli době a jděte si za vytouženým životem.

 
Mnozí z vás začali toužit, například po izolaci v domě na samotě jen kvůli strachu a já vám říkám,  STRACH JE ŠPATNÝ RÁDCE, STRACH VÁS NIKDY NEDOVEDE DO SOUZNĚNÍ, LÁSCE. BUĎTE K SOBĚ UPŘÍMNÍ A VYVARUJTE SE DĚLAT KROKY POD TAKTOVKOU STRACHU. 

Krásné dny v objetí blízkých osob, v souznění a v lásce vám přeje EvaS

• PS: Přečtěte si mou vizi budoucnosti, kterou jsem ve stručnosti nedávno sdílela, odkaz je zde: Má vize budoucnosti.